V posledních letech jsme v důsledku událostí, které se ve školách bohužel odehrály, svědky nebývalého tlaku na digitalizaci a zvyšování bezpečnosti v budovách škol a školských zařízení. Ředitelé mateřských a základních škol často stojí před otázkou, jak efektivně zajistit kontrolu vstupu do budov, ochránit děti před nepovolanými osobami a jako vedlejší efekt třeba snížit administrativní zátěž spojenou s evidencí docházky zaměstnanců či výdejem obědů. S rozvojem digitalizace a nových technologií se jako lákavé řešení jeví biometrické systémy, zejména ty využívající otisky prstů. Tyto nástroje slibují konec ztracených čipů nebo zapomenutých karet a alespoň určitou jistotu, že do školy vstoupil skutečně ten, kdo je k tomu oprávněn. Nicméně to, co vypadá jako technologická spása pro bezpečnost školy, může být z pohledu práva na ochranu osobních údajů velkým problémem. Také aktuální praxe Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) potvrzuje, že hranice mezi moderním zabezpečením a protiprávním zásahem do soukromí je v případě biometrických systémů tenká.