Česko zůstává poslední zemí Evropské unie, která plošně nereguluje používání chytrých telefonů ve školách. V rozhovoru to uvedla zakladatelka iniciativy Digibalanc Michaela Mlíčková Jelínková, jejíž sdružení v dubnu zaslalo vládě druhou expertní výzvu k omezení mobilních zařízení ve výuce. Podle ní moderní digitální platformy záměrně využívají závislostní design, kterému dětský mozek nedokáže sám odolat. Regulace ve školách proto nevnímá jako trest pro žáky, ale jako nezbytný preventivní nástroj, což podle ní potvrzují i aktuální data ze zahraničí. V rozhovoru se mimo jiné dočtete: Proč je Česko poslední zemí v Evropské unii, která plošně nereguluje telefony ve školách? Z jakého důvodu fungují moderní aplikace jako hazardní automaty a jaký vliv mají na dětský mozek? Proč pouhá výuka „digitální hygieny“ a zdravé konzumace obsahu v boji proti závislostem nestačí? Co ukázaly aktuální výzkumy ze zahraničí a jak pouhé tři týdny bez mobilu změnily chování dětí?

Organizace školních výletů, lyžařských kurzů či škol v přírodě představuje pro vedení škol obrovskou administrativu i „odpovědnostní“ zátěž. Ministerstvo školství (MŠMT) proto vydalo novou metodiku, která detailně popisuje, jak nastavit dohled nad žáky v souladu s legislativou. Materiál jasně vymezuje, kdy může žáky hlídat asistent pedagoga, jaká jsou pravidla pro volný rozchod nebo proč jsou takzvaná „čestná prohlášení“ rodičů z právního hlediska neúčinná.  Z právní úpravy jasně vyplývá, že škola nese vždy plnou odpovědnost za bezpečnost a zdraví dětí a žáků, a to jak v budově školy, tak i při jakýchkoliv venkovních aktivitách. Tuto povinnost nelze přenést na jiný subjekt. Škola proto musí bezpečnost zajistit kombinací vzájemně provázaných opatření. Ta zahrnují celkové organizační a provozní uspořádání činností, vhodné nastavení bezpečnostních podmínek a prostředí, jasné vymezení odpovědností zaměstnanců a poskytování odpovídajících informací dětem a žákům.  Co je a co není akce školy?

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zveřejnil svou výroční zprávu za rok 2025, která přináší celou řadu důležitých zjištění a metodických ponaučení. Pro ředitele škol, školská zařízení i jejich zřizovatele představuje tento dokument zajímavý studijní materiál. Zpráva totiž detailně mapuje nejčastější chyby, kterých se školy dopouštějí – a to jak vůči žákům a rodičům, tak vůči vlastním zaměstnancům. Úřad se v uplynulém roce potýkal s bezprecedentním nárůstem stížností, z nichž mnohé cílily právě na neoprávněné nakládání s daty ve školství, ať už šlo o sporné kamerové systémy, neoprávněné sdílení informací na případových konferencích, zneužívání školních komunikačních aplikací nebo zavádění biometrických docházkových systémů pro zaměstnance. 

Většina škol si myslí, že největší kybernetické ohrožení představují sofistikovaní hackeři z druhého konce světa. Zejména menší školy se navíc domnívají, že právě proto se jim nejspíš nikdy nic nestane – co by si na nich ti „zlí hoši“ z internetu vzali? Praxe však ukazuje, že příčiny bezpečnostních potíží jsou obvykle daleko prozaičtější a rafinovaní útočníci v nich často nehrají žádnou roli. Za bezpečnostní incident totiž obvykle může na první pohled zcela banální věc: špatně nastavená správa uživatelských účtů a přístupů.

Školský zákon umožňuje přijetí dítěte mladšího tří let s tím, že do mateřské školy nastoupí až po dosažení třetího roku věku. Je v takovém případě nutné ze strany zákonných zástupců hradit úplatu za předškolní vzdělávání i v době, kdy dítě ještě do mateřské školy nenastoupilo?

V posledních měsících se opět rozvinula politická debata o snížení hranice trestní odpovědnosti, často podpořená mediálními titulky o rostoucí brutalitě dětských deliktů. Data Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) však ukazují, že realita je jiná a mediální obraz dětské kriminality neodpovídá skutečným statistikám. V rozhovoru s Janou Hulmákovou, která se v IKSP věnuje tématu dětské kriminality a je autorkou několika odborných studií na toto téma, rozklíčujeme, co skutečně stojí za agresivním chováním dětí a zda je represe účinnějším nástrojem než prevence v rámci školského systému. V rozhovoru se mimo jiné dočtete:  Jsou dnešní děti skutečně agresivnější, nebo jde jen o dojem vyvolaný sociálními sítěmi a mediálními titulky? Pomohlo by dřívější trestání k prevenci, nebo bychom si jím jen dříve „vyráběli“ budoucí recidivisty? Proč odborníci varují před přílišnou stigmatizací problematických žáků a co je v reakci školy na delikt důležitější než samotný trest?

Díky poslední velké novele školského zákona došlo k výrazné proměně vzájemného postavení mezi vedením škol a jejich zřizovateli. Dlouhodobě nastavované vyvážení vztahu mezi ředitelem školy a zřizovatelem se dle některých názorů vychýlilo ve prospěch zřizovatelské kompetence. Novela školského zákona s sebou přinesla nejen změny v průběhu a důsledcích konkurzního řízení, ale především zavedla zcela nový důvod pro ukončení funkce a posílila kontrolní mechanismy. Vzájemný vztah také zásadně proměnil převod financování nepedagogické práce na zřizovatele, což do budoucna doplní i plánované slučování školních subjektů. Zatímco některé změny se již realizovaly, další na své praktické provedení čekají. To se týká zejména procesu slučování škol jednoho zřizovatele. Co to znamená pro vztah mezi zřizovatelem a ředitelem školy?

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy představilo letos v dubnu pod vedením staronového ministra Roberta Plagy hlavní priority pro oblast vzdělávání na léta 2026 až 2029. Nový dokument se otevřeně hlásí k návratu ke Strategii 2030+ a slibuje větší strategickou kontinuitu i předvídatelnou podporu ze strany státu. Co konkrétně vytyčené cíle znamenají pro každodenní praxi a na jaké novinky se regionální školství musí v nadcházejících letech připravit?

Řízení školy v roce 2026 vyžaduje víc než jen znalost paragrafů. Vedoucí autorského kolektivu Stanislav Polčák vysvětluje, proč moderní ředitel i zřizovatel potřebují vhled do pracovního práva, bezpečnosti i financování, a jak jim v tom nová kniha pomůže získat klidnější spaní.

Musí škola získat souhlas zákonných zástupců, pokud chce v prostorách školních chodeb vystavit žákovská díla, a to i po dobu delší, než žák danou školu navštěvuje?