Rozhovor: V chaosu, s nímž se dlouhodobě potýkáme, míří mnoho učitelů přímou cestou k rezignaci, či vyhoření

Stalo se pravidlem, že jednotlivá povolání mají svoje profesní celorepubliková zastoupení v podobě asociací, spolků či unií. Již před téměř sedmi lety vznikla Učitelská platforma, profesní zastoupení učitelů, v jehož čele od počátku stojí Petra Mazancová. V rozhovoru vysvětluje důvody vzniku platformy i to, jaké hájí zájmy a co je její hlavní činností. A diskutovali jsme i o tom, zda čeští učitelé potřebují svůj profesní kodex, za jehož přípravou stojí rovněž Učitelská platforma.

Představuje se vám Tereza Kostková. Nikoliv herečka, ale naše nová právnička

Přelom roku přinesl do řad SMS-služeb zaměřených na školství změnu. Barboru Šedovou, která měla v posledních čtyřech letech na starosti zejména Právní poradnu pro školy a která se rozhodla vydat na jinou profesní dráhu, nahradila v pozici právnička Tereza Kostková. Jmenovkyně známé herečky se do nové práce vrhla rovnýma nohama a jak se můžete sami přesvědčit, ani v lednovém čísle tak nezůstaly dotazy z oblíbené rubriky bez odpovědí. V krátkém rozhovoru vám Terezu představujeme. 

Veřejnost, ale i někteří politici vnímají stále klub a družinu jako “hlídárnu”

S návrhem rozpočtu školství na rok 2024 a s diskuzí o garantovaném platu učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy se opět otevřela „rána“ rozdělování pedagogů na kategorie učitelských a neučitelských profesí. Do těch druhých spadají i vychovatelé školních družin a školních klubů. Ti mají svoji asociaci, která se snaží hájit jejich zájmy, ale i zájmy školních družin a klubů obecně. Jak se jim to daří, co je největší problém a jak vlastně vnímá společnost družiny a kluby, vysvětluje předsedkyně Asociace vychovatelů školských zařízení Vladislava Lukešová.

Rozhovor: Adam Šimůnek – Tam kde je škola, je i život. Redukcí málotřídních škol přijdou obce o centra kulturního a komunitního života.

Školství čeká ve srovnání s minulými léty obrazně řečeno „utahování opasků“. Mluví se o nutnosti systém regionálního školství zefektivnit, snížit počet ředitelství, spojit se. Objevují se i informace o možném spojování hlavně malých škol. Za vzor jsou dávány severské země, které podobné reformy provedly už před desítkami let. Jak se ve víru těchto informací cítí ředitel málotřídky a jaké to vlastně je být ředitelem málotřídky? I na to odpovídá ředitel ZŠ a MŠ Brantice v okrese Bruntál Adam Šimůnek.

Pro rodiče jsou dětské skupiny pomocnou rukou ve skloubení pracovního a rodinného života

Dětská skupina. Konkurence nebo předstupeň mateřské školy? A co vlastně znamená dětská skupina? Jde o neoficiální setkávání dětí, které hlídají maminky dobrovolnice? Ačkoliv dětské skupiny u nás formálně fungují již 10 let, stále vyvolávají mnoho otázek. Často jsou také kritizovány za to, že dětem starším tří let, kterých je v těchto skupinách ale málo a postupně odcházejí do mateřských škol, nemohou poskytnout kvalitní předškolní vzdělání. Vážně si dětské skupiny zaslouží takovou kritiku? Ptáme se předsedkyně Asociace provozovatelů dětských skupin Daniely Celerýnové, která sama šest dětských skupin provozuje. Když se v českém prostředí řekne „dětská skupina“, vyvolá to v lidech různé představy. Někdo si vybaví jesle a někdo možná skupinu několika dětí u někoho v obýváku. Tak co je vlastně dětská skupina? Kde je její místo v systému vzdělávání, výchovy a péče o d . . .

Nejméně rád mám takové případy, kdy vím, že stěžovatel je v právu, ale nemohu mu pomoci.

Pamatujete si na seriál Ochránce? Byl ze školního prostředí a jeho jednotlivé díly byly inspirovány případy školského ombudsmana. Tato pozice vznikla na MŠMT v roce 2014 a již sedm let ji vykonává Ladislav Hrzal, mimo jiné také zakladatel ankety Zlatý Ámos. V létě jsme si s ním povídali o tom, co vše školský ombudsman řeší, jak vypadá jeho běžný den nebo jak moc se již zmiňovaný seriál přiblížil reálné činnosti ombudsmana. 

Rozhovor: Mozek je jako sval. Když ho trénujeme, podává skvělé výkony.

Začínají prázdniny a tak jsme si tentokrát dovolili trochu odchýlit od typicky školních a často velmi vážných témat. I když to vlastně není tak úplně pravda. Respondentkou je totiž žena mnoha profesí, které ale mají jedno společné: mozek, jeho trénování a ovlivňování. Povídám si s Evou Fruhwirtovou, která je původní profesí učitelkou, dnes specialistkou na komunikaci, moderátorkou, lektorkou, copywriterkou a trenérkou mozku. V Třebíči provozuje unikátní Mozkohernu, objíždí školy a učí děti i učitele soustředění, pozornosti a tomu, jak zlepšit funkce mozku. Jak sama říká, digitální technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Náš mozek díky nim jednoduše leniví.

Rozhovor: Chyby byly a jsou zapotřebí. Abych si uvědomila co je pro mě a mou školu důležité

Je nepochybné, že možnosti úspor veřejných rozpočtů se hledají i v oblasti školství. Proto opět nabírají na intenzitě diskuze, jestli by se ty nejmenší, často venkovské školy neměly zrušit nebo sloučit s jinými školami pod jedno ředitelství. Ve společnosti pak stále přetrvávají předsudky o tom, že co je městské, je rozhodně lepší než venkovské, a že městská škola připraví děti lépe než ta venkovská. Obojí je paradoxní v časech nedostatku míst ve školách a s přihlédnutím k datům, jež vycházejí z průzkumů mimo jiné České školní inspekce, podle nichž děti z venkovských škol dosahují na 1. stupni velmi dobrých výsledků v matematice i češtině. Jak dnes vypadá úspěšná venkovská škola a co všechno se muselo změnit, aby ze stavu před uzavřením dosáhla takové prestiže, že ji dnes navštěvuje 150 žáků, z nichž je jedna třetina nespádových? I na to se ptáme Lenky Špittové, která již deset let vede právě takovou základní a mateřskou školu. Nachází se v Křešicích v Ústeckém kraji.

Venkovní celoroční učebny Archimedes propojí studenty napříč kontinenty. První otevřeli nedávno v Hodoníně

Patří soukromé podnikání do školství? A co mu mohou přinést soukromé iniciativy rodičů? Názorným příkladem toho, jak takové propojení může v praxi fungovat, je projekt Archimedes, jenž se specializuje na vytváření unikátních celoročních venkovních učeben z recyklovaných tetrapakových obalů. Na jeho počátku byl mix faktorů: covid, distanční výuka, doporučovaný pohyb spíše venku než ve třídách. Výsledkem bude neotřelý způsob výuky přírodních věd, například přímým propojením na ropnou plošinu. Další výhody představuje autor nápadu Antonín Koplík.

Rozhovor: Obávám se, že mnozí učitelé vzdali představu, že by mohli být žákům adekvátními partnery

Přemýšlíte o tom, že byste do výuky zkusili zavést nějaké nové prvky? Nebo chcete začít učit trochu jinak? Existuje spousta řešení, od založení vlastní školy až po zavedení projektové výuky nebo úplně nového systému vyučování. V České republice funguje již od devadesátých let program Začít spolu. Jedinou organizací, která ho může u nás nabízet, je organizace Step by Step ČR. O obsahu programu a zkušenostech s jeho aplikací hovoří ředitelka Iveta Pasáková.