Česko zůstává poslední zemí Evropské unie, která plošně nereguluje používání chytrých telefonů ve školách. V rozhovoru to uvedla zakladatelka iniciativy Digibalanc Michaela Mlíčková Jelínková, jejíž sdružení v dubnu zaslalo vládě druhou expertní výzvu k omezení mobilních zařízení ve výuce. Podle ní moderní digitální platformy záměrně využívají závislostní design, kterému dětský mozek nedokáže sám odolat. Regulace ve školách proto nevnímá jako trest pro žáky, ale jako nezbytný preventivní nástroj, což podle ní potvrzují i aktuální data ze zahraničí. V rozhovoru se mimo jiné dočtete: Proč je Česko poslední zemí v Evropské unii, která plošně nereguluje telefony ve školách? Z jakého důvodu fungují moderní aplikace jako hazardní automaty a jaký vliv mají na dětský mozek? Proč pouhá výuka „digitální hygieny“ a zdravé konzumace obsahu v boji proti závislostem nestačí? Co ukázaly aktuální výzkumy ze zahraničí a jak pouhé tři týdny bez mobilu změnily chování dětí?

Organizace školních výletů, lyžařských kurzů či škol v přírodě představuje pro vedení škol obrovskou administrativu i „odpovědnostní“ zátěž. Ministerstvo školství (MŠMT) proto vydalo novou metodiku, která detailně popisuje, jak nastavit dohled nad žáky v souladu s legislativou. Materiál jasně vymezuje, kdy může žáky hlídat asistent pedagoga, jaká jsou pravidla pro volný rozchod nebo proč jsou takzvaná „čestná prohlášení“ rodičů z právního hlediska neúčinná.  Z právní úpravy jasně vyplývá, že škola nese vždy plnou odpovědnost za bezpečnost a zdraví dětí a žáků, a to jak v budově školy, tak i při jakýchkoliv venkovních aktivitách. Tuto povinnost nelze přenést na jiný subjekt. Škola proto musí bezpečnost zajistit kombinací vzájemně provázaných opatření. Ta zahrnují celkové organizační a provozní uspořádání činností, vhodné nastavení bezpečnostních podmínek a prostředí, jasné vymezení odpovědností zaměstnanců a poskytování odpovídajících informací dětem a žákům.  Co je a co není akce školy?

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zveřejnil svou výroční zprávu za rok 2025, která přináší celou řadu důležitých zjištění a metodických ponaučení. Pro ředitele škol, školská zařízení i jejich zřizovatele představuje tento dokument zajímavý studijní materiál. Zpráva totiž detailně mapuje nejčastější chyby, kterých se školy dopouštějí – a to jak vůči žákům a rodičům, tak vůči vlastním zaměstnancům. Úřad se v uplynulém roce potýkal s bezprecedentním nárůstem stížností, z nichž mnohé cílily právě na neoprávněné nakládání s daty ve školství, ať už šlo o sporné kamerové systémy, neoprávněné sdílení informací na případových konferencích, zneužívání školních komunikačních aplikací nebo zavádění biometrických docházkových systémů pro zaměstnance. 

Většina škol si myslí, že největší kybernetické ohrožení představují sofistikovaní hackeři z druhého konce světa. Zejména menší školy se navíc domnívají, že právě proto se jim nejspíš nikdy nic nestane – co by si na nich ti „zlí hoši“ z internetu vzali? Praxe však ukazuje, že příčiny bezpečnostních potíží jsou obvykle daleko prozaičtější a rafinovaní útočníci v nich často nehrají žádnou roli. Za bezpečnostní incident totiž obvykle může na první pohled zcela banální věc: špatně nastavená správa uživatelských účtů a přístupů.

Školský zákon umožňuje přijetí dítěte mladšího tří let s tím, že do mateřské školy nastoupí až po dosažení třetího roku věku. Je v takovém případě nutné ze strany zákonných zástupců hradit úplatu za předškolní vzdělávání i v době, kdy dítě ještě do mateřské školy nenastoupilo?