Přemýšlíte o tom, že byste do výuky zkusili zavést nějaké nové prvky? Nebo chcete začít učit trochu jinak? Existuje spousta řešení, od založení vlastní školy až po zavedení projektové výuky nebo úplně nového systému vyučování. V České republice funguje již od devadesátých let program Začít spolu. Jedinou organizací, která ho může u nás nabízet, je organizace Step by Step ČR. O obsahu programu a zkušenostech s jeho aplikací hovoří ředitelka Iveta Pasáková.
Stojíte v čele organizace Step by Step ČR, která pomáhá školám zavádět do výuky program Začít spolu. Kdy se tento program u nás objevil poprvé?
Vzdělávací program Začít spolu (v mezinárodním označení Step by Step) obohacuje vzdělávání v České republice téměř třicet let. Od roku 1994 podle programu pracují mateřské školy, od roku 1996 školy základní. Za tu dobu ovlivnil školní životy tisíců dětí a jejich rodičů a promítl se do profesního přesvědčení a know-how stovek pedagogů.
Na jakých idejích program stojí?
Jednou ze základních idejí bylo podpořit v zemích bývalého východního bloku rozvoj pluralitních společností fungujících na základě demokratických principů; umožnit dětem zažít výchovu a vzdělávání, které by byly v souladu s demokratickými principy, respektovaly jejich osobnost, vedly je ke kritickému myšlení a zodpovědnému jednání.
Kdo byl hlavním podporovatelem zakotvení Začít spolu do regionů střední Evropy?
Finanční a metodickou podporu při zavádění programu do vzdělávacích systémů jednotlivých zemí (zejména v počátečních letech) poskytla síť Sorosových nadací (Open Society Funds) společně s neziskovou organizací Children´s Resources International Washington, D. C., která ve spolupráci s dalšími odborníky tento modelový program pro výchovu a vzdělávání dětí v období předškolního a mladšího školního věku s názvem Step by Step zpracovala. Podobnou cestu prošly další organizace dodnes působící v ČR, mj. nám velmi blízká RWCT – Čtením a psaním ke kritickému myšlení.
Dnes Začít spolu představuje velmi otevřený moderní didaktický systém, jenž umožňuje přizpůsobit si jeho konkrétní podobu kultuře dané země, jejímu vzdělávacímu systému i potřebám konkrétních dětí.
Jste dnes u nás jediná organizace, která může zavádět program Začít spolu do škol?
Jsme jediným držitelem licence a práv na šíření a rozvoj programu v ČR udělené ISSA, držitelem ochranné známky na Vzdělávací program Začít spolu a jediný odborný garant vzdělávání pedagogických pracovníků v tomto programu v ČR.
Jako akreditovaná vzdělávací instituce v systému DVPP MŠMT máme akreditovány vzdělávací programy pro učitele MŠ i ZŠ na profesní rozvoj v této oblasti. Kvalita programu je rovněž definována Mezinárodními ISSA standardy kvality pedagogické práce, které popisují klíčové kompetence učitele pracujícího v programu.
Jako organizace jsme také součástí mezinárodní asociace ISSA (International Step by Step Association), která sdružuje členy z více než 30 zemí světa.
Co prakticky znamená „zavést program Začít spolu“ do školy, co je hlavní náplní práce vaší organizace?
Zavedení a realizace programu Začít spolu nevyžaduje žádné nadstandardní investice do materiálního vybavení školy, klade ale nároky na pedagogy a vedení škol – na jejich profesní rozvoj, další vzdělávání, vzájemnou spolupráci a ochotu měnit zaběhnuté postupy. A právě zde je prostor pro naši práci.
A další části činnosti organizace?
Spravujeme síť více jak 160 škol, které vzájemně propojujeme, a provozujeme 12 regionálních ZaS center – platforem pro společná odborná setkávání vyučujících. Pořádáme reflektovaná pozorování v tuzemských školách s inspirativní praxí, ale zprostředkováváme rovněž přenos zahraničních zkušeností – dvakrát ročně organizujeme týdenní zahraniční stáže.
V současné době pozorujeme v oblasti profesního rozvoje pedagogů velký posun od pořádání klasických seminářů a kurzů do sféry podpory kolegiality a spolupráce, zprostředkování vzájemné inspirace a vytváření učících se komunit.
Vstupujeme do vzdělávací politiky, abychom se mohli podílet na systémových změnách českého školství. V roce 2004 jsme stáli u vzniku rámcových vzdělávacích programů pro předškolní vzdělávání a dnes se podílíme na revizích RVP pro předškolní i základní vzdělávání.
Spolupracujeme s vysokými školami na zkvalitnění přípravy budoucích učitelů, máme zastoupení na šesti fakultách pro pregraduální přípravu učitelů. Díky finanční podpoře Nadace České spořitelny můžeme například na PedF UK realizovat tandemovou výuku vysokoškolských učitelů a učitelů ze tříd Začít spolu pro tamní studenty.
Patříte tedy i k významným aktérům při formování školské politiky…
Jsme obsahovými partnery unikátního projektu Eduzměna, jehož ambicí je proměna vzdělávacího prostředí na území jednoho ORP. Eduzměna pracuje na principu kolektivního dopadu, a proto je participace v něm pro nás nesmírně cenná zkušenost.
Jsme také členy Platformy pro včasnou péči, kde máme možnost nabízet dobrou praxi našich škol jako inkluzivního prostředí. V této oblasti máme silnou zkušenost např. díky zavedení asistentů do škol nebo pozice tzv. rodinných koordinátorů, kteří byli prostředníky mezi rodinou a MŠ, pomáhali s aktivním zapojením rodičů do života školky i mimo ni, iniciovali vznik rodičovských rad a občanských sdružení při MŠ. Byli tak velmi účinným opatřením pro zvýšení školní docházky dětí z rodin se sociokulturní či ekonomickou zátěží a předcházeli tak školní neúspěšnosti těchto dětí. Na Chomutovsku realizujeme projekt, jenž přivádí aktéry včasné péče (školy, sociální služby, municipality, MAP či neziskovky) k jednomu stolu, u kterého hledáme cesty koordinované spolupráce.
Věnujeme se také vlastní publikační činnosti. V loňském roce nám např. vyšla krásná knížka Centra aktivit: Cesta ke smysluplnému učení, která se věnuje reflexi učitelské práce a využití současných pedagogických poznatků v praxi.
Vraťme se k programu Začít spolu. Jaké jsou konkrétní pozitivní přínosy tohoto programu?
Pokud hledáte příklad pedagogiky orientované na dítě, je to právě Začít spolu. Dá se říct, že náš přístup přinesl zásadní změnu v chápání vztahu vyučujících, dětí a rodičů. Program klade důraz na individuální přístup k dítěti a partnerství rodiny a školy. Prostřednictvím tohoto programu je možné už od 90. let vidět reálnou školní praxi, která respektuje jedinečnost dětí, využívá projektové vyučování a úspěšně pracuje se sebehodnocením dětí, což posiluje pozitivní motivaci dětí k aktivnímu a samostatnému učení. Takže pedagogické proudy jako inkluze či formativní hodnocení pro nás nebyly novinkou.
Nesnaží se o to stejné české školství již několik desítek let?
Je smutnou pravdou, že jsme v ČR této změny nedosáhli plošně a i po 30 letech máme co dohánět. Důkazem toho jsou i cíle Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+, které požadují řešení nerovnosti ve vzdělávání a hledání modelů kompetenčně orientovaného vzdělávání. Začít spolu pro tyto oblasti řešení má. I dnes je velkou pedagogickou výzvou například opuštění klasických předmětů a integrace vzdělávacího obsahu do smysluplných tematických celků nebo vytvoření takového vzdělávacího prostředí ve třídě, které by bylo připravené přijmout a rozvíjet jakékoli dítě. A právě to v Začít spolu umíme.
Jaké jsou tedy ty vaše základní kameny, jak toho dosáhnout?
Cestu, kterou volíme, je směrování pozornosti učitelů na průběh dětského/žákovského učení, nikoli na jeho výsledek. Proto je pro nás důležitá respektující komunikace, pozitivní vztahy, poskytování efektivní zpětné vazby a dobrá znalost individuálních potřeb každého dítěte, které je nám svěřené.
Silnou stránkou programu je také akcent na vrstevnické učení a kooperaci dětí. K tomu všemu přizýváme rodiny dětí, aby se staly aktivními partnery školy. Tyto stavební kameny doplňujeme jemným pojítkem, jakým je práce s vnitřní motivací dětí – chyby považujeme za nedílnou součást učení, nesrovnáváme děti mezi sebou, nabízíme jim smysluplné výzvy, propojujeme život ve škole s reálným světem, nebojíme se využívání digitálních technologií a ukazujeme, že se můžeme učit jeden od druhého, žák od učitele, učitel od žáka.
V čem se Začít spolu odlišuje např. od Montessori nebo jiných „alternativních“ vzdělávacích programů?
Program Začít spolu plně koresponduje s požadavky Rámcových vzdělávacích programů. Nepovažujeme se za „alternativu“ ke klasické škole, naopak tvrdíme, že naplňujeme standard kvality vzdělávání ve 21. století, který by měl být běžný v každé škole.
Pedagogické proudy orientované na dítě mají k sobě velmi blízko a určitě zde nalezneme společné znaky, které akcentují pozitivní klima ve škole a respekt k jedinečnosti každého dítěte. Rozdíl bych popsala v tom, že Začít spolu nenabízí vlastní učební obsahy, Montessori pedagogika má kosmickou výchovu, Waldorfové antroposofii. My pracujeme především na didaktické stránce věci tak, abychom posilovali kompetence, jako jsou komunikace, kooperace, kreativita a kritické myšlení. Vyučující škol Začít spolu využívají ve své práci pedagogické standardy, které se také více zabývají pedagogickými kompetencemi než nabídkou konkrétního učiva.
Může program začít realizovat opravdu každá škola?
Náš program je vhodný pro všechny typy mateřských a základních škol – malotřídní, velké, městské, venkovské, veřejné i soukromé. Jeho výhodou je, že nabízí ucelený didaktický systém, o který se může škola/učitel opřít, a zároveň dostatečný prostor pro kreativitu učitele a k přizpůsobení vzdělávání potřebám konkrétních dětí, rodin a podmínkám, které má škola k dispozici.
Máte přehled, kolik škol už učí v souladu s programem Začít spolu?
Za dobu naší existence jsme proškolili více než 10 000 učitelů. V současnosti máme v naší síti oficiálně zaregistrováno 160 spolupracujících subjektů, z toho zhruba 2/3 jsou školy mateřské.
Podle programu však pracuje mnohem více škol, než máme uvedeno na našem webu, může jich být přibližně 250. Veřejný seznam má sloužit především jako základní orientace pro rodičovskou veřejnost o dostupnosti škol Začít spolu.
A proč tedy nemáte na webu uvedeny všechny školy?
Důvody, proč školy v seznamu nechtějí být uvedené, jsou různé. Velmi často si zatím o sobě netroufají prohlásit, že jsou školou s programem Začít spolu. Někteří učitelé třeba také pracují podle programu solitérně, bez podpory kolegů či vedení škol.
Je podpora vedení školy pro realizaci výuky Začít spolu klíčová?
Ano, je. V posledních letech se proto více soustředíme na práci s řediteli škol, s nimiž mluvíme o představách a vizích vzdělávání na jejich škole a o podmínkách, které by měli umět nastavit tak, aby se vize stala skutečností. V prostředí základních škol se o pedagogickém leadershipu mluví více, v terénu mateřských škol jsme však jedna z mála organizací, která se tomu věnuje.
Jak se liší od ostatních škola, která učí podle programu Začít spolu?
První, čeho si všimnete, je jiné uspořádání tříd. Podnětné prostředí je pro nás tzv. „třetí učitel“ – první je vyučující, druhý dítě/žák, třetí právě prostředí. To má být připravené tak, aby se v něm mohly děti pohybovat autonomně, s možností svobodné volby, bez závislosti na autoritě učitele. Na pomoc jsou tu autentická, sdílená pravidla, vizuální podpora, dostupné pomůcky/zdroje, ale především spolužáci, resp. ostatní děti ve třídě (ve školkách preferujeme věkově heterogenní skupiny).
A jak vypadá běžný den na škole, kde se vyučuje v souladu s programem Začít spolu?
Struktura dne je trochu jiná v MŠ a ZŠ, protože respektujeme vývojové potřeby dětí. V klíčových bodech je ale průběh podobný.
Den vždy začíná a končí komunitním kruhem, zhruba polovinu času se věnujeme činnostem v tzv. centrech aktivit. Jde o organizační formu výuky, kdy všechny děti nepracují na stejném zadání. Podle určitého klíče se děti dělí do skupin, skupiny pak společné téma zkoumají z různých úhlů pohledu. Žáci v centrech aktivit pracují bez učitele, posilují svou samostatnost a převzetí zodpovědnosti za své učení. Mají tak možnost si svoje učení řídit s ohledem na svůj učební styl a pracovní tempo a rozvíjet zcela přirozeně klíčové kompetence – týmovou spolupráci, komunikaci, řešení problémů, práci s informacemi, dovednost organizovat a plánovat činnosti. Zjednodušeně řečeno Začít spolu zařazuje projektovou a kooperativní výuku do každodenního rozvrhu, je běžnou, nikoli mimořádnou, součástí výuky.
Kdo bývá tím prvním iniciátorem ve škole, který osloví vaši organizaci, aby pomohla se zavedením programu?
Máme velkou výhodu, že pracujeme s motivovanými lidmi, kteří si program v drtivé většině vybrali dobrovolně a chtějí na svém profesním rozvoji pracovat, navíc si uměli vybrat přístup, který je jim nejbližší. V minulých letech byl nejčastěji první kontakt s naším programem vyvolán vyučujícími, kteří hledali změnu, měli praxi ve škole zhruba šest až osm let a cítili, že chtějí učit jinak. V posledních letech ale mapujeme daleko větší zájem ze strany vyučujících s praxí do tří let nebo rovnou absolventů VŠ. Na našich základních kurzech je také zhruba 40 % účastníků, které vyslala sama škola, což považujeme za dobré znamení, že škola má svou vizi a rozvojový plán.
Jak poté ta cesta pokračuje?
Detailní popis procesu, jak se stát školu s programem Začít spolu, naleznete na našem webu, ale podmínkou je vždy absolvování základního výcviku. Od roku 2022 ho nabízíme v rozsahu 80 hodin. Dále je nutné nastavit ve škole způsob následného rozvoje programu s ambicí realizovat program během dalších let v jeho celistvosti. Jinými slovy – je možné začít jednotlivostmi, avšak ty na sebe „nabalují“ další principy a jedno bez druhého ve výuce nefunguje. Pokud chci např. zavádět reflektivní kruh, musím mít jistotu, že mám ve třídě bezpečné klima a děti jsou vybaveny dovednostmi pro sebereflexi i vrstevnické hodnocení.
Naše organizace proto nabízí různé formáty pro další spolupráci se školami. Mohou jimi být náslechy ve třídách se zavedenou praxí, sdílecí setkání v našich ZaS centrech, semináře a webináře na konkrétní témata, stáže, programy pro vedení škol nebo individuální metodické konzultace přímo v působišti učitele.
V případě, že škola v programu již pracuje a chce zhodnotit svůj postup, zjistit své silné stránky a identifikovat oblasti pro další rozvoj, je možné domluvit si s námi monitoring kvality programu.
Program Začít spolu je určen především mateřským školám a prvnímu stupni základních škol. Může být aplikován i pro druhý stupeň?
Vzhledem ke specifické organizaci výuky není možné tento program jako komplexní celek aplikovat také na podmínky druhého stupně, ovšem je možné, aby učitelé druhého stupně využívali silné stránky programu a benefitovali z toho, jaké kompetence si děti z prvního stupně přináší.
Jak tedy škola může na druhém stupni pokračovat ve výuce, pokud na prvním učila podle programu Začít spolu?
Možností, jak na program navázat, je mnoho. Ucelenější přistup pro výuku předmětů na druhém stupni ZŠ nabízí např. eduScrum. Metoda v mnohém navazuje na způsob práce v programu Začít spolu, rozvíjí u žáků schopnost týmové spolupráce, hodnocení vlastního pokroku a kreativitu. Nabízí možnost volby, motivuje děti k aktivitě a vyžaduje samostatné řešení problémů v podobě plánování a řízení konkrétního projektu. Lze ale také využívat více rozšířené pedagogické přístupy, např. badatelskou výuku, metody kritického myšlení, projektovou nebo „blokovou“ výuku, která se snaží o propojení dvou a více předmětů.
Práce na třídním klimatu, budování prostředí podporující spolupráci nebo poskytování efektivní zpětné vazby lze dělat i bez našeho certifikátu. Protože ale víme, že školy Začít spolu tuto otázku intenzivně řeší, nabízíme dvakrát ročně rotující návštěvy do škol s inspirativní praxí druhého stupně. Podmínkou účasti na těchto akcích je jakási reciprocita – já ukážu svou dovednost, ty příště nabídneš tu svoji.
Myslíte si, že někdy nastane v českém vzdělávacím systému doba, kdy nebudou muset rodiče nebo sami učitelé v takové míře hledat „alternativní“ nebo otevřenější způsoby výuky, protože nastavený způsob vzdělávání bude již obsahovat jejich prvky?
Věřím tomu, že se blížíme ke sdílené vizi a společensky přijímané podobě toho, jak by škola současnosti měla vypadat. Strategie 2030 + a např. z ní vyplývající zadání pro revize kurikula to naznačují. Problémem je ale praktická realizace změny. Přála bych českému školství klid na práci, stabilitu a kontinuitu, aby dobré myšlenky mohly zakořenit, multiplikovat a šířit se.
V čem vidíte největší problém?
Neustálé zvraty ve vedení MŠMT, zdlouhavost některých procesů a nekompetence v řízení změny velmi poškozují dorůstající generace. Ty na změny ve školství čekat nemohou. Proto rodiče naprosto přirozeně hledají řešení nesystémovými cestami. Zároveň mohu potvrdit, že hlas rodičů je silný, mnoho škol Začít spolu vzniklo právě z iniciativy rodičů. Rodiče ale nemusí pro své děti zakládat nové školy, mají možnost ovlivňovat chod školy formálními cestami, např. prostřednictvím školských rad nebo vyvíjením tlaku na zřizovatele.
Co považujete za přednost vzdělávacího systému a co naopak za největší nešvar?
Předností našich škol, ale zároveň slabým místem je jejich velká autonomie. Školy de facto nejsou nijak centrálně pedagogicky řízeny, natož profesně podporovány a rozvíjeny. Školy, které jsou kvalitní, jsou stále vepředu, zatímco školy oslabené ze svého stínu nemohou vystoupit – nerovnost v přístupu ke kvalitnímu vzdělání je v ČR alarmující. Mám pocit, že si to nechceme připustit a stále v sobě živíme mýtus, že naše školství je kvalitní a rovnostářské. Další obavu mám z toho, že mnozí učitelé vzdali představu, že by mohli být žákům adekvátními partnery (rychlý svět kolem nás je ještě rychlejší), a svou nejistotu maskují autoritativními postoji. Ale přece přiznáním si toho, že se učíme od sebe navzájem, že bez digitální a informační gramotnosti jako učitel neobstojím, může být osvobozující a může odstartovat novou éru spolupráce mezi žáky a jejich učiteli.
Co vás a vaši organizaci čeká v letošním roce?
Radost nám dělají naše ZaS centra, která vloni navštívilo přes 1000 učitelů. V příjemném a bezpečném prostředí ZaS centra mohou učitelé pečovat o svůj wellbeing a přitom získat inspirace pro vlastní práci nebo se odborně posunout v některé z oblastí pedagogické profese. V současné době funguje 12 ZaS center v devíti krajích. Síť těchto ZaS center bychom rádi rozšiřovali tak, aby jejich služby byly dostupné širšímu počtu návštěvníků, kterými jsou nejen učitelé, ale také rodiny dětí.
V loňském roce jsme prošli reformou našich základních kurzů, které koncipujeme více jako výcvik s velkým důrazem na reflexi praxe učitelů zavádějících program. V letošním roce musíme nový model vyhodnotit a případně ho dále vylepšovat.
Chceme také zavést dvě nové služby, první z nich je vícedenní tuzemská stáž, v níž by hostující škola umožnila učitelům nejen reflektovaná pozorování výuky, ale třeba také možnost vyzkoušet společně naplánovat výukový celek nebo učit v tandemu. Tuto službu připravujeme jak pro učitele základních, tak i mateřských škol.
Máte toho tedy v plánu opravdu hodně!
To ano. A nevyjmenovala jsem ještě všechno. Ráda bych také upozornila na zcela unikátní supervizní metodu skupinové reflexe Wanda, která nabízí efektivní formu profesního rozvoje a prevenci vyhoření. V červnu dokončí výcvik 18 nových Wanda facilitátorů, kteří mohou své služby nabídnout školám.
Průběžně věnujeme pozornost rozvoji programu Začít spolu tak, abychom byli skutečně programem moderního vzdělávání, zaměřujeme se např. na potenciál samotných „center aktivit“ pro rozvoj digitálních kompetencí a využívání AI.
Pyšní jsme také na výzkumnou studii, kterou s podporou Nadace České spořitelny v těchto dnech odstartovali výzkumníci Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Týká se dopadu konstruktivistických metod výuky, resp. programu Začít spolu, na učení dětí. Na výsledky výzkumu budeme muset počkat do konce roku, avšak věříme, že díky ní získáme další argumenty potvrzující smysl našeho úsilí o proměnu českého vzdělávání.
Tak ať se vám vše vydaří a děkuji za rozhovor!
Lenka Matějová
Iveta Pasáková působí od roku 2016 jako ředitelka organizace Step by Step ČR, která v Česku zaštiťuje vzdělávací program Začít spolu. V předchozích letech byla redaktorkou pedagogické literatury a učebnic, učila na střední škole základy společenských věd a speciální pedagogiku a působila v poradně pro kariérní poradenství žáků. Vystudovala obor pedagogika a ošetřovatelství na FF UK. Zajímá se o inovativní metody a formy práce s dětmi v prostředí běžných tříd a fandí všem učitelům, kteří mají chuť svou práci měnit a rozvíjet.